Jestli jedno město vystupuje z vietnamského normálu, je jím Dalat. Výborná káva, čerstvé ovoce i zelenina, krásné květiny, to vše pochází právě z okolí tohoto městečka, ve kterém na rozdíl od ostatních se člověk nepeče ve vlastní šťávě. Když na konci 19. století francouzští kolonizátoři zjistili, že jim je v Asii jaksi teplo, se rozhodli najít ve Vietnamu místo disponující příjemnějším klimatem. Po chvíli hledání se rozhodli pro 1500 metrů nad mořem vyvýšenou oblast Dalatu. Dodnes tak v Dalatu naleznete koloniální vily i francouzskou čtvrť.
Po příjezdu busem jdeme pěšky prozkoumat pagodu Linh Son, ochutnali jsme zde poprvé Che, neboli sladkost vzdálené podobnou rozteklé zmrzlině s želé. Bereme si taxík, na hotel to máme necelé dva kilometry. Taxikář se ale rozhoduje nás natáhnout, i když mu ukazuju mobil s GPS trasou, trvá na tom, že je cesta čtyři kilometry, takže cena dvojnásobná. To se přitom jednalo o celostátně respektovanou společnost Malinth. Bereme no name taxík, cenu 20 tisíc dongů rád akceptuje, taxametr nakonec ukazoval jen 17, ale deal je deal.
Hotel je překvapivě příjemný, Dalat není zrovna levné město, tedy i ubytování jsme při hledání nadházeli spíše drahé. Zde ale je vše jak má být, recepční mluví velmi dobře anglicky, snídaně v ceně. Je to ale ve Vietnamu jediné město, kde se nespokojili s pouhou kopií pasu, originál že musí odnést ukázat na policii. Domlouváme se tedy alespoň, že pasy zapůjčíme jen na nezbytně nutnou dobu mezi odchodem a příchodem recepčního.
TIP: pas nikdy ani nikde nenechávejte do zástavy. Kopie stránky s fotkou a stránky s vízem při ukázání originálu všude fungovalo. Za tip vděčíme Čechovi ve Vietnamu
Na dvojkole kolem jezera až na plantáž cibetkové kávy
Další den se ptáme na půjčení motorky, recepční nás posílá kamsi, ale nemůžeme to najít. Už je skoro poledne, tak motoválet necháváme na další den. Plán B je půjčení dvojkola. Smlouváme na třech místech u jezera, přibližnou cenu jsme zjišťovali na hotelu, ale tady se nestydí ji několikrát přestřelit. Nakonec si plácneme s paní na ceně 50 tisíc dongů za půlden. Piknikujeme u jezera, projíždíme kolem Květinové zahrady až přijde strmé stoupání do vršku. Na kole bez přehazovačky si to úplně neužíváme.
Pár kopečků nahorů, pár dolů, trocha hledání a už jsme v jedné z farem na pěstování a zpracování kávy. Zde se ale pyšní specialitou: cibetkova káva!
Ochotně nám vše vysvětlují, ukazují cibetky. Cibetku bychom velikostí přirovnali ke kočce, akorát je ještě línější. V širokém okolí jsou svoji (drahou) kávou známí: 1 kg stojí astronomických 20.000.000 dongů, neboli asi 22 tisíc korun!
Pro pochopení, proč je tak drahá je třeba porozumět tomu, jak vzniká.
Jak vzniká nejdražší káva světa - Kopi Luwak
Cestou zpátky se snažíme přechytračit GPSku. Se skřípěním brzd zastavujeme před schodištěm a všem pro zábavu snášíme dvojkolo.
I když další den nacházíme doporučovanou půjčovnu motorek, cena nám přijde vysoká, bezradní se vracíme zpátky a zkoušíme každý hotelík. Nakonec stačilo přejít jen přes ulici, skoro nová motorka je za přijatelnou cenu.
Míříme k Elephant Waterfall, necháváme se promočit málem na kost, jen abychom si jej vychutnali že všech úhlů. Překapávané kafe s ledem a kondenzovaným mlékem, oběd, reklamace syrového kuřecího stehna, nové kuřecí stehno.
V pěší vzdálenosti je bezvadnej chrám s několika úžasnými buddhistickými sochami. Hned vedle sedí rozchechtanej Veselej Buddha. Sympaťák, nevíme sice na čem jede, ale chceme taky :-).
Chvíli hledáme továrnu na hedvábí. Vstupné je spíše symbolické, naopak provoz je zážitek zcela reálný. Hluk, vlhko, neúprosné tempo, repetetivní úkoly a soudě podle cen za suvenýry, plat tu vysoký taky mít nebudou. Až tady si člověk uvědomí reálnou cenu luxusního zboží.
Kokony jsou nejdříve namočeny v horké vodě, plný cedník kokonů je potom ponořen do vany se studenou vodou a pomocí čínských hůlek jediné vlákenko z každého kokonu namotáváno na cívku nad hlavami pracovnic.
Práce prováděna ve stoje připomíná spíše otročinu, než smysl pro detail lépe se hodící k luxusní komoditě.
Cedule u cesty lákající na perfektní šálek kávy s perfektním výhledem je příliš lákavá nabídka, než abychom ji přeskočili. Na balkóně s výhledem na okolní kávové plantáže popíjíme kvalitní kávu.
Cesta oranžovo-červeno-růžovým kaňonem
Bojujeme se zapadajícím sluníčkem, jedeme s větrem o závod jak jen to silnice povoluje. Když je kolem nás jen oranžová stěna na levé straně a výhled do údolí na straně pravé, zastavujeme a fotíme.
V Dalatu děláme dvě krátké zastávky na vodopád Cam Ly, ale už mají zavřeno. Vmáčkli jsme se ale do malé zahrady s výhledem na něj. Jsme ale rádi, že jsme jeli raději na Sloní vodopád. Druhá zastávka - Crazy house nám přijde už jako úplná blbost, takže ani neplatíme za vstup.
Po chvilce hledání nacházíme minipražírnu kávy. Paní majitelka i se svým manželem nám ochotně vysvětlují jak vše probíhá a když vyčerpáváme poslední naše dotazy, nabízí nám i šálek jejich kávy. Kdyby nebylo osm večer, rádi bychom ochutnali.
Mimochodem, tady kávou opravdu žijí, můžete si tu objednat kávu připravenou mj. ve French pressu, Aero pressu, nebo také tradičnější jako Latte nebo Capuccino, které v běžné kavárně ve Vietnamu budete hledat stěží.
Zve nás také na jednodení kurz přípravy kávy, kdy si účastníci projdou celým procesem od sběru až po konečný šálek kávy. Kdybychom měli o den déle a asi tisíc korun na hlavu více, hned bychom se zapsali.
One thought on “Dalat – cestopis po okolí na motorce i na dvojkole”