Na nejrozvrzanějších kolech po mekongském ostrůvku

Koh Treng, Kratie, Kambodza

Ctvrtek 7. 1. 2016
Dalsi skvely den na ceste po svete!

"Dokopali" (skoro doslova) jsme se vstat asi o pul sedme. Ja vim, neni to zadny vykon, ale sli jsme spat kolem pulnoci (protoze po zapadu slunce je tu konecne rozumna teplota) a pravidelne nas v pet rano budi mistni lekce jogy ci ceho na promenade u brehu Mekongu, co zni jak disco s khmerskym moderatorem (pojem nocni klid tu jaksi neznaji).

Ulovili jsme dve plnene bagety a pul kila krolanu (lepive ryze v kokosovem mlece s tmavymi fazolemi, vse napechovane a varene v bambusove tycce) a vydali se k pristavisti. Za 1000 rielu na osobu (asi 6 Kc) jsme chytli drevenou "ferry" na ricni ostrov Koh Treng. "Kapitan" zurive toci klikou, jak z filmu Charlieho Chaplina, motor zacne prcat a uz plujeme. I s obrovskymi kvadry ledu v pytli, asi do tamnich stanku.
Led je tu horke zbozi, videli jsme nazivo zasobovani "obchodu" s ledem v Kratie. To prijela dodavka s obrimi dvoumetrovymi kusy ledu, ktere fesak od fochu rezal pilkou na zelezo na mensi kvadry, ktere pak majitel "obchodu" ukladal do chladicich boxu. Mensi pak hazel do srotovacky, odkud mu padala trist, kterou kupuji trhovci s rybami, kavarnici, prodejci stavy z cukrove trtiny apod.

Prekonavame asi 200 metru pisciteho pobrezi, kudy vede jen jedno prkno jako cesta pro motorkare, vidime mistniho se zaprazenymi buvoly v drevenem oji.
U cesty si pak za dolar kazdy pujcujeme rozhrkane kolo. Barvu uz dlouho nevidelo, blatniku v suchem obdobi netreba a na rovine snad dobrzdime i nohama 🙂 Vyrazime na objizdku ostruvku! 

Cesta kolem ostrova v podstate kopiruje dlouhy obdelnik. Na vychodni strane ji tvori betonove kvadry asi metr siroke, do nejzazsiho mista ostrova jedeme jen po vyslapane cesticce, zbytek cesty je pak udusana hlina. Proste neuveritelne... Mijime domky podel cesty, spis chatrce z drevenych desek nebo rozvalenych bambusovych kmenu na "kurich nozkach". Ti stastnejsi maji betonove pilire, stresni tasky nebo kovove zabradli. Vsude bananovniky a pomelovniky 🙂 A deti volajici hello a mavajici uz z dalky. Stred ostrova je posety policky nebo pastvinami s buvoly. Nehledejte tu traktor, vsechno je obdelavano jak zastara rucne, s pomoci dreva a zvirat.

Na jednom miste zastavujeme, ze sejdeme k vode a mozna se i ocachneme. Pavel sebere ze zeme zelenou kouli - jak jablko. V tom slysime nejake praskani nad nami, kde v korune stromu objevime chlapika trhajiciho tohle ovoce 🙂 Jeho zena se objevi u cesty vzapeti a se stejnym plodem v ruce ale cervenym se nam snazi nejspis rict, ze zeleny je jeste nezraly. Nakonec nam dava ochutnat asi tri zajimava duzinata jablicka s bilou lepkavou mlecnou stavou uvnitr (chuti i konzistenci podobne jako cerstve fiky, namisto malych zrnicek ale tvrde pecky velikosti asi jako mandle).

 

Po par dalsich slapnuti do pedalu obdivujeme z brehu " plovouci vesnici".
Premyslime, jestli maji chatrce "kuri nozky" pod vodou nebo vesnice opravdu pluje? Jestli vodu z reky, ve ktere perou, miji nadobi a tvori jejich zivot i piji? A "ocenujeme" satelity na strechach chatrci.
Jsme radi, ze jsme vyrazili tak brzo. S blizicim se polednem slunicko opravdu pece a zacneme potkavat par dalsich turistu na kolech. Nechybeli nam tu. To ticho bez hluku aut a s minimem motorek, jen sepot vetru v listech bambusu, vrzani nasich kol a poklidna reka Mekong vsude okolo ma sve kouzlo.

Spinavi od prachu a hliny se vracime zpatky do mestecka Kratie ulovit obed a odfajfknout dalsi ukoly na blogu. Mame stesti i na dobre kafe do kelimku s sebou a smazene banany - proste skvely den na ceste po svete, takhle 7. ledna asi se 33 stupni Celsia...:)

LÍBÍ SE VÁM NAŠE CESTOVÁNÍ A CHCETE NÁS PODPOŘIT?

Na nejrozvrzanějších kolech po mekongském ostrůvku naposledy upraveno: Červen 10th, 2016 by Pavel a Pavla

Napsat komentář