Zdolali jsme Annapurny!

Reportaz ze sms, zapisku a vzpominek z treku do Annapurna base camp – 4130 m.n.m.

Itinerar treku:
1. den: taxi Pokhara (827 mnm) – Nayapul (1070 mnm), trek Nayapul – Bantanti (Ulleri) (2100 mnm)
2. den: Bantanti – Ghorepani (2750 mnm)
3. den: Ghorepani – Poon hill (3210 mnm) – Ghorepani – Tadapani (2625 mnm)
4. den: Tadapani – Chhomrong (217 0mnm)
5. den: Chhomrong – zklesani k rece na 1900 mnm – Bamboo (2335 mnm)
6. den: Bamboo – Deurali (3230 mnm)
7. den: Deurali – Machhapuhre base camp (3700 mnm)- Annapurna base camp (4130 mnm) – Machhapuhre base camp
8. den: Machhapuhre base camp – Annapurna base camp – Machhapuhre base camp – Bamboo
9. den: Bamboo – Jhinu Dada (1760 mnm)
10. den: trek Jhinu Dada – Saulibazar (1220 mnm), bus Saulibazar – Pokhara

Oct 25, 17:53 nepalskeho casu, zapada slunko, tedy skoro cas jit spat 🙂

Jsme ok, ve vysce 2000 mnm, 1000 vystoupanych metru jen behem dneska, posledni usek strmej krpal s kamennymi schody. Celkem sranda pomysleni, ze jsme takhle na pockani i se zatezi vylezli pesky vys, nez je vyska nejvyssi budovy sveta.
Cestou potkavame skupinu Cechu, kteri uz maji ABC za sebou. Docela nas vydesili, jestli nam vystaci rozpocet. Nahore pry ceny rostou a oni jdou dolu tak tak s poslednimi rupkami. V horach si totiz ani nevymenite, ani nevyberete z bankomatu.
Ubytovani v lodgi/teahouse velice zakladni, studena voda, ale vyhled – ten se koupit neda.
V podstate nahodou nebo omylem si objednavame dal bhat, mistni evergreen (ryze s cockovou polevkou, curry zeleninou, salatem a vajecnou placickou), ktery tu snad nahrazuje snidani, obed i veceri. Pry dal bhat power twenty four hour :)Oct 26
Jestli vcerejsi vyhled nas ucaroval, dnes se nam toci hlava. Pred nami se otvira neskutecny pohled na vrchol Dhaulagiri a Annapurna range. Vystoupali jsme do vysky 2750 m.n.m., abychom zitra s celovkou vybehli na Poon hill.Oct 27
Vstavame ve 4:15, jako cela lodge. Opet schodove stoupani a cca v 5.50 jsme v 3200 m.n.m. Horsky masiv vystupuje ze tmy, ale tesne pred svitanim ho zahaluji mraky. Ruzova opona vychodu slunce se nekona. Asi deset procent prichozich pro zklamani a treskutou zimu vyhlidku vzdava a jde dolu. Objednavame si caj s vysokohorskou prirazkou 300% a o hodinu pozdeji se nam odhaluji hory majestatne a robustne pozujici jako na dlani. Pruvodce pise, ze zatazeno tu byva casto a pry se vyplati pockat do dalsiho dne. Kdo vi, kolik dni bychom tu ale mrzli, snad budeme mit stesti jinde, jeste vys.
Cesta do Tadapani pak pripomina horskou drahu – drsny stoupani, pak padak dolu kolem vodopadu, nakonec opet pro zmenu stoupani.Oct 28, 15:28
Jsme v Chomrongu, 2170mnm, dnes to bylo nadherny, vyhledy proste clovek musi videt. Fotime, ale jsme mezi mraky, takze vsechno ma takovy bily zavoj, ktery z fotek neodstranime. Jedine reseni je vstat hodne brzo a tak do 10 hod. je cisto, jasno.
Mysleli jsme, ze pujdeme i dal, jeste hodinu a pul, zacalo ale prset a nakonec i padaly kroupy velky jak kulicky hrachu. V Chomrongu jsme vedeli o jednom dobrem hotelu, prvni den nam jej doporucila ceska vyprava, co jsme potkali. Jenomze tady zadna jmena ulic natoz cisla domu nevedou. Jediny kontakt tak je telefonni cislo. Jenomze tezko volat i lokalni nepalskou simkou, kdyz jsme naposledy meli signal pred tremi dny
A jak zacaly padat provazy vody, primo pred nama lodge, kterou jsme hledali!
Jsme ubytovani s vyhledem na udoli, pry si nemame nechat ujit vychod slunce. Takze rano budicek tak o pul seste nepalskeho casu.
Prochazeli jsme par dedinkami, ktere vypadaly jak z kalendare, deticky jak z obrazku, tak spravne opaleny, trochu usmudlany a primerene usopleny. Rozdali jsme jim pul balicku bonbonu a nalepky od sponzoru.
Je to tu zvlastni: turisti se sem hrnou kvuli krasnym horam a cistemu vzduchu, jejich jidlu, levnym cenam, kulture, ale tim, ze tu je tolik bohatych bilych turistu, vysledek je opacny – kazdy den jdeme kolem nejake skladky sklenenych flasek od piva, pohozene odpadky skoro vsude, jedinym zpusobem, jak se jich umi zbavit je spalit je. Vsude tu najednou maji jidelni menu, ktere je proti i tak nedavne dobe jako minuly rok az dvojnasobne natahle a najdou se tam korejske, cinske i mexicke speciality, americka pizza nebo arasidove maslo i smazene hranolky. Mistni samozrejme (uz) nejsou pitomi, ale kazdeho belocha vidi jako chodici penezenku.
Na jednu stranu se snazi vyhovet jejich sluzbami, ktere by bez zapadnich turistu vubec ani nepostradali jako tepla sprcha, WC misa, WIFI nebo lidi, co jedou na konich (namisto nakladu). Na strane druhe cisty Nepal, jak ho zname z fotek, pruvodcu nebo televize, kde se vas kazdej nesnazi natahnout, ani nevyzaduje bonbony za jedinou fotku, nebo vam proste nerozumi, zazit uz nejde. Alespon ne tady. Mozna nekde vys, snad v Mustangu, ktery se prvnimu turistovi otevrel teprve pred par lety.
Hodne jsme tady o tom premysleli, jsme radi, ze jsme sem jeli, je to tu nadherny. Tezko ale rict, jak se to pozapadni za par let, coz mj. zpusobujeme i my nasi navstevou.
Ale z toho veselejsiho soudku: nas „horolezecky rucnicek“ v podobe svedske uterky, za 15Kc velikosti 30x30cm funguje perfektne, celej clovek se do nej utre, i s vlasama. Kdyz prestane sat, vyzdimame ho a susime vlasy dal, uschne pak obvykle pres noc.
Trenky a kalhotky od sponzora bambutik.cz funguji taky vyborne, dnes je den paty, a trenky jsem menil poprve az dnes rano  A to ne ze bych musel, opravdu nebylo potreba, ale rikal jsem si ze uz je to asi blby a navic proc donest zpatky z treku nepouzite ciste trenky.
Fotak foti o sto sest, mame pres tisic fotek od zacatku treku. V Pokhare se mi objevil problem v podobe prachu na senzoru. Nastesti jsem se ho hned na miste zbavil. Vcera se ale problem objevil znova a kazil fotky hor, neslo mi se toho nijak zbavit, az jsem mel zlost na cely Japonsko a vsechny, co kdy meli co do cineni s firmou Nikon.
Pomohl mi ale novy kamarad Suugi z Noveho Zelandu se steteckem a foukatkem.
Pohory Keen jeste ani naznakem nezklamaly, jsou lehke i pohodlne, prvni den zkusily i vodu cca 3cm a podle ocekavani OK. Zaprasene jsou jak z cihelny a to nemluvim o tech bobancich, co padaji z yaku i koniku, kteryma jsme nucene nebo nevedome prosli
Mistni jidlo dal bhat na rozdil od ostatnich jidel ma tu vyhodu, ze zdarma cloveku pridaji, klidne i vickrat. Nevyhoda, kterou jaksi kulantne neumim popsat je, ze se rano clovek nestaci divit, co to z neho na zachode vypadlo. Na jednom WC jsem videl napsano: „prave jsem porodil monstrum“ a druhy mu tam pripsal: „rikej tomu Dal Bhat, baby“. A vystihli to oba. Na tomhle palivu tu frci mistni serpove i turisti bez rozdilu.
Srandovni je, ze vse se tu da dovybavit, ve trech tisicich nad morem se nabizi i tibetske cetky v podobe nausnic, naramku nebo nahrdelniku i pruvodci Lonely Planet mj. Prahy i vselijake jidlo, svetry, batohy. Jedina vec, co se tu sehnat neda jsou penize, za ktere lze tohle vsechno vymenit.

Oct 29
Rano se pocasi bohuzel neumoudrilo. Leje jak ve sprse, predpoved moc nadeji nenabizi. Zvazujeme jestli se neobratit a nejit domu, dokud je cas. Vsichni v lodgi si shani igelitove pytle za 100 rupii (cca 25 Kc), vsemozne je strihaji, aby je co nejlepe pred promoknutim vak chranil.
Vytahujeme nase nepromokave kalhoty, navleky na nohy i plastenky. Vybaveni jsme zdaleka nejlepe, ostatni problemu neprikladaji takovou vahu. Schody k rece sebehneme jako naspeedovane kurata, pricemz tak i vypadame, diky cervenym navlekum. Prset na chvili prestava, dorazime do Sinuwy, coz je dedina delici se na tri casti a da pekne zabrat minout posledni domek. Proslycha se, ze v Dovanu jsou vsechny tri lodge plne. Jak je skarede, nikdo nechce dojit do zakladniho tabora Annapurny a nevidet nic, tak vyckava. V tomhle psim pocasi jit hodinu a pul navic a pak se dozvedet, ze neni kam slozit hlavu, by nas pekne nastvalo. Volam nepalskym telefonem vsem lodgim, v jedne mame stesti a rezervuji nam pokoj pro dva. Pry maji jeste dalsi volne pokoje. Delim se o tuto novinu s dalsimi u stolu v Sinuwe, pricemz se mi od obou pruvodcu Brazilce Diega a jedne Nemky dostava skepticke reakce. Pruvodci ze jim uz volali a maji plno a takhle si akorat privydelavaji, kdyz turisti musi spat na palande v jidelne. Pravdu maji v tom, ze cena je podezrele nizka, pouze 200 rupii, zatimco doposud vzdy rostla a vcera jsme platili 300. Ze jsem ale kamos, rezervovali nam taky lodge v Bamboo. Ptam se na cenu. Krci rameny a rikaji ze neco normalniho, asi tak 700 rupii. „Jasne kamo, ze nevis? My ti dame 700 a ty to za nas za 300 vyridis, protoze jsme kamosi“ leti mne hlavou.
S usmevem dekuju, ze v Bamboo se uvidi. Zvlastni je, ze ani Brazilec ani Nemka se nedivi, ze by ubytko bylo predrazene. Mimochodem vcera jsme se s Diegem seznamili. Je to fajn typek, svetobeznik. Pruvodce Dila ma pres agenturu, ktera provozuje hotel v Pokhare, kde spal. No a tahle agentura Diegovi pronajala spacak na trek. Prvni noc ale horce zaplakal, kdyz z obalu prekvapive vytahl teplou bundu a po spacaku ani vidu ani slechu. Spal tak kazdou noc pod dekami, jak to delaji nepalsti turisti, pruvodci a nosici. Kvalitu jeho pruvodce a jeho rad mi to ale potvrzuje. Hnat sveho klienta do 4000 mnm bez spacaku je podle meho neomluvitelne.
Spolu s nami u stolu ji i anglicky par Kas a Zoe. Dovoluju se, jestli muzeme jit s nima, kdyz nam daji dve minuty se pripravit. Jsou radi, cestou si dobre popovidame, byli uz v zemich, kam teprve mirime. Jejich rychle tempo nas s prehledem dovede do Bamboo mezi prvnimi. Buddha lodge je hned na kraji Bamboo, maji volno, v cene 300 rupii nam nabizi i teplou sprchu. Prijimame a vyuzivame.
Diego a jeho pruvodce Dil prichazi asi ctvrt hodiny po nas, spi kdesi jinde. Vecer prijde Dil. Jako obvykle jeho trhave intonovane anglictine rozumim tak polovinu slov. Rika neco ve smyslu, ze ma radost, ze mame taky ubytovani a ze neni na penize. Chci se ho zbavit, tak kyvu jak houpaci kun, a rikam OK. Mirne mu odmitam nabidku zarezervovani lodge na dalsi den.
Ostatni spolustolovnici ale vyrozumeli, ze protoze spim jinde, prisel v te lodgi o penize, ale ze to skousne. To da rozum, kdyz me chtel vycashovat o 400 draz.
Pri zapisovani vydaju mi dochazi, ze v tom shonu jsem nezaplatil za caje v Sinuwe.

Oct 30
Rano vyrazime brzo, jeste pred sedmou s Kasem a Zoe. Prekvapuje me, ze plati skoro o 1000 rupii min nez my i kdyz jedli i pili stejne jako my. Ze by si vyridili pokoj zadarmo?
Mavam nad tim rukou. Vyrazime a jejich tempu po chvili prestavame stacit. Na rozdil od nas vubec nefoti. Dohodnuti jsme, ze zustaneme v Deurali. Cestou mijime stareho pana pripominajiciho motylkare z Vinnetoua. Je z Nemecka a na svete zazil uz 74 let! Jde pomalu, ale jiste, cil i itinerar ma stejny jako my.
O nekolik hodin pozdeji Anglicany v Deurali ale najit nemuzeme. Zbyva posledni, odtrzena chata. Bohuzel ani tady nejsou, museli jit jeste dal. Co se da delat. Jen skoda, ze jsme si nepredali kontakt.
V lodgi se nakonec ubytovava i nemecky duchodce. Z cista jasna se tu objevuje i Dil. Nijak jej ocne nekontaktuji, povidat se mi s nim nechce. Zase by vymyslel nejakou certovinu nebo mluvil o tom, ze spime jinde, nez na nas ze same lasky myslel.
Jidelna je tu chladna, profukuje rozbite okno, vsude je citit petrolej z kuchyne a vse jim tu trva tak petkrat dyl nez kdekoliv jinde. O hodinu pozdeji se objevuje i Diego. Pry jeho lodge byla strasna a chladna a je rad, ze je tu a s nami. Jak lodge musela vypadat, ze ta nase je lepsi, me nenapada. Vsichni rozebiraji zitrek a jak budou spat v Annapurna Base Camp. Ze je to 1000 vyskovych metru, coz prekracuje poucky v kazdickem pruvodci po horach a je ten spravny recept na poradny maler, jaksi ignoruji.
Rozhodujeme se s Pavlou spat zitra v Machhapuhre Base Camp, ktery je krasne jen 500 vyskovych metru vys nez dnes. Po prichodu potom vyskocime do ABC, bez batohu a sebehneme na noc dolu. Pred vychodem slunce take znova vylezeme z MBC do ABC.
Hodinu pred zapadem s Pavlou vyrazime na aklimatizacni prochazku. Vyvracime si tak kolujici domnenky, ze dal je to uz samy snih a led.

Oct 31
Rano vstavame okolo seste, rychle na snidani a pak nahoru. Vcera jsem si splhnul u vsech, kdyz jsem jim vysvetlil co jsou mody U1 a U2 na Nikonu a jak si je nastavit.
V MBC jsme rychle. Skupinka Evropanu nadsene ukazuje fotky ze svitani. Presne jak jsem mel v planu, rano vysli s celovkami do ABC a doporucuji to same. Lodge je to hezka, vyborne vari, jen jsme se trochu rozsedeli a pak si v rozbahnene ceste nadavame, ze jsme prisli o ranni naskok.
Pred ABC je uvitaci cedule, polepena desitkami nalepek. Zaujala nas jedna s nazvem Terchova a druha Poprad. Pridavame nalepku Hannah a fotime tri skupinky slavicich horalu. Jeste o fous vys mezi lodgemi zkousime fotit timelapsy.
Do zapadu slunce necekame, viditelnost neni nijak velka.

Nov 1
Budicek na 4. ranni a vyrazime znova do ABC. Cestu zname po pameti, puda pres noc zmrzla na kost a jde se dobre. Prichazime pred rozbreskem. Ze jsme nasadili rychle tempo poznavame podle toho, ze jsme predbehli skupinku, co vyrazila pred nami. Rozdelavame trojnozku, nastavujeme fotak a zaciname se kochat. Jak se nehybeme, zima nam zaleza pod obleceni. Hledame nejlepsi misto pro foceni, vsichni si evidentne privstali, aby jim svitani a ruzovejici Himalaje neutekly.
Klepeme se zimou, ale nelitujeme, ze jsme si privstali. Pijeme velkou termosku tepleho caje, pak sbihame na snidani do MBC.
Prespavame znova v Buddha lodge v Bamboo, tentokrat jsme tu, zda se, jedini.
Prece je tu jeden turista. Nemec, ktery vystudoval a pracoval jako inzenyr. Den po svych 40. narozeninach ale dal vypoved a od te doby uz ctrnact let zije z uspor a investic a sest mesicu z roku cestuje vsude mozne po svete. Bral pry pres 2000 EUR cisteho a zjistil, ze vic, jak 1000 stejne nepotrebuje. Uz ho nebavilo nechavat budik rusit jej ve tri ctvrte na sest. Ptam se zertem, jestli ma mnoho nepratel (kvuli svemu zivotnimu stylu, zavistivcu)? Rika, ze moc ne, ale par ano. Ponekud zvazni a rozpovida se o turecke mafii, ktera jej tri roky psychicky nicila, az prisel o svuj dum. Pry nikoho nezabije, ale planuje odvetu. Rika, ze mozna pujde do vezeni, ale ze chce aby zazili strach a uzkost jako on. Rodinu ani zname zadne nema. Ptam se, jestli to ma smysl. Ztratou domu prisel o vice jak 100.000 EUR, takze mini, ze to pro nej smysl ma. Sverazne se neboji ani napomenout pani domu, ze za sebou nezavrela dvere, pricemz on jako muz ji lezi na lavici i s pohorama ani ne tri metry od dveri.
Na noc se radeji poradne zamykame, psychous spi hned vedle. Rano jsme se uz nevideli.

Nov 2, 12:36
Dnes jsme si dali do nosu, mysleli jsme, ze budeme jen klesat, pohoda klidecek slunicko. Zdolali jsme asi milion schodu cestou dolu, ale, a to je asi jeste horsi, i nahoru. Jsme zpatky v Chommrongu, v lodgi, kde jsme spali a o jejichz cokoladovem dortu psali i v Timesech! Samozrejme jsme si ho objednali, ted na nej nedockave cekame, sedime v letnim obleceni na venkovni zahradce, opalujeme se a kochame vyhledy na Annapurny.
Ceka nas jeste asi hodina a pul nebo dve hodiny cesty do Jhinu Hot springs neboli teplych pramenu. Nemuzeme se dockat, az se do nich nalozime.
Cokoladovy dortik nakonec zklamal, vylozene spatny asi nebyl, ale to je asi vse. Ja pitomec jej jeste doporucil trem prochazejicim Dankam, ktere mi za nej vecer „podekovaly“. Evidentne tu neznaji zakusky Pavlinciny mamky.
Cestou do Jhinu Dada potkavame dve Cesky. Doporucujeme jim nase ubytovani a ze na trek maji jeste dost casu.
V Jhinu Dada si musime zaplatit za vstup do termalu a pak sklesat az k rece. Cesta zpatky do hotelu nam dava zabrat, dlouho jsme nejedli a uz jedeme takrikajic „na krev“. V kuchyni zapominaji na nas caj, ani pres urgenci jej po hodine nedostavame.

Nov 3, 15:23
Ranni snidane dohodnuta na sestou je po urgenci pripravena o pul sedme. Hadam se s klucinou vedoucim hotel, ze nebudu platit za ubytovani, kdyz nas takhle zdrzel a my ted musime ztracenou pulhodinu na bus pracne dohnat. Dava mi slevu zanedbatelnych dvacet rupii. Predavam mu nasi utratu bez ubytovani a loucim se. Moc se neusmiva, ale pozde bycha honiti.

Slava nazdar vyletu, jsme zpatky v Pokhare, a je dobre
Jeli jsme mistnim busem, cesta sice vysla na 100Kc na osobu, ale zazitek nezapomenutelnej. Vevnitr dekor jakobychom byli cirkusaci, natrasalo se to jak na rodeu, petkrat jsem se prastil do hlavy, rany do kolen nebo ramen nepocitam a cim vic jsme se blizili civilizaci, tim mensi smysl to vse davalo.
Minuli jsme nekolik nekonecne dlouhych rad motorek, aut a autobusu cekajicich neunavne na benzin, vsude prach, spina a bida.
Mame hlad, jdeme neco ulovit.

Hruby souhrn treku v cislech:

– celkova doba: 10 dni

– celkova delka: pres 80 km

– celkove prevyseni: pres 10.000 m

– nejvyssi misto: 4130 mnm Annapurna Base Camp

– pocet snezenych Dal Bhatu: 3

– pocet snezenych Mixitek: 7

– pocet fotek: temer 3.000

Zdolali jsme Annapurny! naposledy upraveno: Březen 25th, 2016 by Pavel

Napsat komentář