Chteli jsme teplo, mame teplo. A poradny...
Nejlevnejsi letenky z chladneho Taiwanu nas zavanuli zpatky do Malajsie, ale tentokrat na treti nejvetsi ostrov sveta Borneo, do severniho statu Sabah.

Znovu s nami v pokojich bydli jesterky a po zdech pochoduji zastupy mravencu, po ulicich se promenaduji svabi. Znovu nasi (ryze) nebo mee (nudle) goreng (smazene) s ayam (kuretem), cinske, thajske, indoneske polevky a skvele indicke roti s curry. Znovu kulturni, etnicky, jazykovy mix s prichuti exotiky rozpaleneho pisku a stinu palem (krome kokosovych bohuzel i tech olejovych).

Prvni dojmy z hlavniho mesta Kota Kinabalu

Domy na kulech ve stojate vode, nabrezi plne odpadku nam pripomneli drsne Filipiny, stejne jako usmevy roztomilych deti, behajici bosky po nabrezi s veselym "hello, hello", ktere rychle vymeni za "money, money"... Vzpominame, jak jsme po Nepalu byli sokovani cistotou Kuala Lumpur.
Znovu v muslimskem state s trznicemi plnymi satku zahalujicich nezne lice mistnich zen... Jak jsme se ale dozvedeli behem velikonocnich svatku od Karen, Sabah je vic nabozensky ruznorodejsi a tolerantnejsi nez Sarawak a pevninska Malajsie. Velky patek tu byl tez statni svatek a muslimove tu ziji s krestany v klidnem sousedstvi, jako rodili Malajci treba s cinskymi pristehovalci.

Cestou necestou vzduchem i po mori

Par prvnich dni travime v Kota Kinabalu. Ne ze by tu bylo tolik vyziti, prave naopak... Clocktower je mensi, nez se zda a snorchlovani si schovavame na vychodni pobrezi. Snazime se na koleni postavit novy web. Deprese strida frustraci ze zednickeho maximalismu a marneho casu, chytame snad i karpal. Ve vyprahlosti po novych podnetech a zazitcich vyrazime smerem k nejsevernejsimu mistu Bornea, do Kudatu.
A rovnou skoro do dzungle! Z klidu vas v Tampat Do Aman (= klidne misto) vyvedou nanejvys kohouti brzo rano, komari pozde vecer nebo hlucni spolunocleznici. Ubytovat se muzete v bambusove chysce nebo tradicnim rungus longhouse. Ecorural atmosferu dotvari studena sprcha pod hvezdami a kadibudky, kde se splachuje pilinami.

Tip 1: Na plazi u Tip Top Restaurant jsme zazili jen velke vlny... Pokud si chcete zaplavat nebo si posedet v mori jak ve vane, vydejte se na Kelambu beach (s komarim ostruvkem). Kdyz se nenechate odradit trochou odpadku, uzijete si jako my liduprazdnou plaz.

Cestou zpatky jsme objevili Secret place caffe. Pokud jste romanticke a zaroven trochu dobrodruzne povahy a chcete usinat na prazdne plazi pod hvezdami a grilovat za svetla jedne zarovky, tady se vam bude libit. Pozor jen na to, ze mistni radi davaji na gril nevykuchane ryby, vyslednou chut vam tak muze zneprijemnit zluc v mase. Jinak je tu jidlo ale skvele a mnohem levnejsi nez v Howardove Tip Top Restaurant. 

Tip 2: Pokud vas v tom vedru budou lakat kola nebo budete chtit zkoumat okoli na motorce, vyplati se pujcit si je v Tommy's place (kde je navic i wifi) cestou k Tip of Borneo. 

K presunu z Kudatu na severozapade do Sandakanu na vychodnim pobrezi volime letadlo (asi za 80 malajsijskych ringitu).
Uz letiste je zazitek sam o sobe. Urednice tu sedi mezi cekajicimi cestujicimi jen za obycejnym stolem jak na nejzapadlejsim nadrazi konskych povozu a zavazadla tu vazi i s jejich majiteli. Ale pozor, nam tu zabavili repelenty. Nepomohlo ani vypraveni o tom, kolik letu uz jsme s mnohem vetsim mnozstvim absolvovali 🙁 🙂 Proste nahoda, mela jsem si dat "predatora" pod slamak, ten jsem ani nemusela sundavat z hlavy a Marta s Honzou z Hradce, ktere jsme potkali u Howarda, v pohode pronesli hned ctyri nebezpecne horlave lahvicky a k tomu litr slivovice...
Muzeme tak potvrdit zkazky, ze to, co na Borneu vydavaji za repelent, je na bylinne bazi, smes citronely, jojoboveho a tea tree oleje... 8-o

V letadle (pro 20 lidi) si pak budete pripadat jak v letadylku z filmu Bohove museji byt sileni. Pilotovi koukate pres rameno, korab se naklani do vsech svetovych stran... ale vyhlidkovy let na pravou dzungli pod vami je to k nezaplaceni.

Sepilok a kralove dzungle, orangutani

Se zatajenym dechem sledujeme samici sedici u stromu a cekame, co se bude dit. V 10 hodin ma probihat krmeni. Osetrovatel prinasi kosik bananu, melounu, papaji a salatu a neslysne si seda opodal. Nepripada nam to jako zrovna fadni strava, jak jsme cetli, ze tak to orangutany nuti hledat si i vlastni potravu. Kazdopadne papaja jde nejvic na dracku.
Celodenni vstupenku vyuzivame v potu na 100 % a odpoledne mame stesti na celou orangutani rodinku.

Zachranne centrum pro bornejske Sun bears, nejmensi medvidky na svete, najdete kousek od vstupu do orangutanni rezervace.

Tip: Obe vstupenky muzete kombinovat a prechazet mezi arealy. My vyuzili celodenni vstupenku za orangutany na 100% a den v pralese si uzili. Co se navic nikde predem nedoctete, krome hlavnich casu krmeni v 10 a 15 hodin, probiha v "nursery" krmeni mladsich chlupacu v 10.30, 14.30 a 15.30. Tady sice muzete koukat jen za sklem, ale mladata delaji ruzne blbiny.

Rainforest discovery centre

Je libo canopy walk v korunach stromu? Treti sepilockou "atrakci" je Rainforest discovery centre s mnozstvim endemickych ptaku a rostlin. Neslysne naslapujeme, abychom zpevaky nevyrusili a aspon jednim okem je zahledli. Krome bornejskeho datla, par malych "kolibriku" a cerne volavky se nam ale schovavaji. Az vecer pred setmenim vidime hornbilla a letajici veverku.

V nedeli odpoledne pak mirime na kruhac na mili 14 hlavni silnice ze Sandakanu. Autobus do Semporny ma tudy projet nekdy pred pul treti odpoledne. Kdyz tu ve 14.15 zastavi bus do Lahat Datu, znervoznime, jestli nejaky primy autobus vubec tuhle trasu operuje. Nez se rozkoukame, vidime jeho zadni kola. Aniz bychom stopovali, zastavuje nam jedno auto. Nabidka zni jaksi zvlastne, tak s diky odmitame. Nadeje prece umira posledni.
Je 14.40 a my se chystame stopovat, asi jsme opravdu nechali odjet jediny autobus, kterym bychom se pres Lahat Datu do Semporny dostali. Nez se s prvnimi zachranci domluvime, kamze by nas to mohli priblizit, vynori se z dalky "nas" autobus.

Potapecsky raj Semporna

Potvzujeme, co jsme cetli, Semporna je male smrdute mesto s modrou mesitou. Obecne jsme prekvapeni, jak je Borneo jine (co se tyka cistoty a hlavne cen) nez pevninska Malajsie, kterou jsme mohli ochutnat v listopadu. Pokud ze Semporny nevyrazite na nektery z mnoha okolnich ostruvku v Tun Sakaran Marine Park, ukousete se tu nudou a umrete na uzeh s upalem dohromady.
Zkousime hledat rybare, ktereho bychom presvedcili k island hopping levneji nez vsechny agentury. Vsichni se tu totiz zblaznili a situace dva roky zpatky se zda byt pravekem. Na Bohey Dulang uz jezdi vsichni a nechaji si za to radne zaplatit 200 ringitu. Nakonec se sverujeme do rukou Carima za 120, odjizdime ale o hodinu a pul pozdeji nez ostatni. Kazdych deset minut meni misto, kde cekame, dobra strategie, aby mel clovek pocit, ze UZ se neco deje a cas utikal rychleji. Vyhled z nejvyssiho mista ostrova Bohey Dulang do azurove zatoky ale stoji za to! Stejne jako cesta nahoru a dolu v doprovodu cinskych hekajicich turistek v belostnych koktejlkach...

Ostrov Mantabuan je jen turistickou atrakci, ze ktere se nam uzkostne svira hrdlo... Divame se na drevene chyse na kulech a morske cikany padlujici v "neckach" k nasi lodi a zadonici o... cokoli.
Na Sibuanu pak kotvime na nekolik hodin a vrhame se hned do koralovych vod plnych uzasnych rybek vsech barev i velikosti. Delame obchuzku ostrovu, kterou tu vojaci musi delat kazde dve hodiny. Oproti nasemu minimalistickemu osaceni se poti v dlouhych maskacich s kanadami, kuklou i rukavicemi. Misto kabelky samopal. Nj, unosy, ktere tu nebyly vyjimkou, nejsou legrace.

Druhy den vyrazime na Kapalai a Mabul, kde kotvime u luxusniho resortu. Pohled jak z pohlednice kazi ta neskutecna chudoba, jakmile nahodou odbocite z hlavni cesticky. Deti prehrabujici se v pytlech s odpadky nebo lovici rybky z pytlu naplnenych pet lahvemi...

Tak jak nekupujeme zadne suvenyry, z Bornea si jeden neplanovane odvazim. Asi by nebyl seznam zazitku dost dlouhy, kdybychom nemohli pridat navstevu Tai Chin Tong Dental kliniky 🙂