Po odboceni z hlavni dalnice smerem do kopcu zacinaji uzke silnicky v tocitych serpentynach. Vyhybani se autobusu s nakladakem se neobejde bez rany… Za chvili ridic zastavuje, vystupuje, krouti s levym zrcatkem, az ho ukrouti uplne 🙂 Hodi ho do kufru, naskoci, houkne na mistniho cestujiciho, at si presedne dopredu a rika mu, co vidi vlevo :))
Stoupame z 50 mnm do 1500 mnm. Kolem silnice jsou jen tak mimodek stometrove vodopady. Mistni venkovsti prodejci podel cesty, rododendrony a jesterky na zdech budov nam pripominaji Nepal.
Prvni prochazku k cajovym plantazim chceme stihnout hned po prijezdu. Dochozi vzdalenost je ale hodina jednim smerem a zapad slunce za 2,5 hodiny. Natahujeme ruku, zvedame palec a zkousime stopovani. Prvni auto zastavuje, skaceme na korbu jeepu a o pet minut pozdeji tukame na kapotu a pantomimicky dekujeme.
Brcalove zelene cajove listky na kericich v pravidelnych radach pokryvajici malebne kulovite kopecky nas uchvatily. Behem extatickeho pohledu do zelene zkousime salek zdejsiho caje.
Ve mestecku Tanah Rata se kazdy druhy zivi provozovanim cestovni kancelare, nabidky vyletu jsou z 90 % totozne. Ptame se na „raflesia tour“ – vypravu za nejvetsim kvetem na svete, dosahujici uctyhodnych rozmeru az jednoho metru. Raflesie je skupina parazitickych rostlin, tj. bez vlastniho stonku nebo korene, pripravujici sest az devet mesicu svuj kvet, ktery pak na svetle sveta vydrzi pouhych sedm dni. Vetsina agentur nam rika, ze uz neni sezona, ze je mozne najit jen opravdu maly zavreny kvet, jini turu nepodnikaji, protoze i kdyz pruvodce jeden den kvet objevi, do druheho dne ho nekdo ukradne.
Hned zcerstva vyrazime do dzungle za raflesii. Nas „pruvodce=taxikar“ si dava slofika, ze je moc unaveny a tri hodiny s nami nepujde. Tak je na treku dzungli nasim pruvodcem stary domorodec, ktery ceka u cesty.
To on diky svemu vernemu psovi objevuje kvety vzacne rostliny a dostane tak od agentury zaplaceno. Nemluvi anglicky (jen par frazi jako „good walk – good flower, no walk – no flower“ „plastic cobra“ ukazujice na cernou hadici, kterou tahaji vodu z reky), tak je cesta mezi bambusy a hned nekolika druhy palem a kapradin o to zajimavejsi. Dlouho nam trva pochopit, ze se nam predstavuje 🙂 Cislovky si piseme klacikem do hliny. Batikuje nam nohavici otiskem kapradinoveho listu. Tri hodiny slapani v horku a vlhku nam davaji zabrat, dokonce brodime reku. Je to ale skvele dobrodruzstvi a cil nasi poute stoji za to. Jako predvoj mijime jeden uz hnijici kvet, skrabeme se do prudkeho svahu, cervena hlina se nam droli pod nohama, ale pak opravdu vidime obrovsky rudy miskovity kvet se zajimavymi puntiky uvnitr a nekolika previslymi listy okolo. Wow!
Zpatky na ceste u jeepu pak zkousime ruzne druhy „blow pipe“, foukacich zbrani, ktere domorodci pouzivaji k omracovani zvere pri lovu. Mirit na terc nam docela jde, ale opice ve skoku by byla hned ta tam…Mirime mezi cajovnikove keriky firmy BOH. Keriky ve skutecnosti nejsou keriky, ale zastrihovane stromy (az 80lete). Tradicne se trhaly tri (nejcerstvejsi) listky od konce vetvicky, dnesni strojove strihani ale listky nepocita. Prochazime malou fabriku, kde vidime v zivem prenosu proces zpracovani caje (i to, jak se zameteny prach hodi do hromady suseneho caje, ktery na pasu putuje k dalsi uprave a zabaleni :))
Cestou na horu Gunung Brinchang mijime jahodove, houbove, kvetinove, kaktusove, motyli, vceli farmy, ve foliovnicich vidime chryzantemy, gerbery, levanduli, kapustu, fazole, koriandr.
Orchideje, strelicie, anturie tu rostou skoro jako plevel…
Zaver tury patri „mechovemu pralesu“, jak vystrizenemu z Pana prstenu. Propletame se mezi kmeny a koreny a objevujeme nekolik masozravek.
Tahle celodenni tura nam trochu zamavala s rozpoctem, ale opravdu stala za to.Cestou z Cameron Highlands se nas spolucestujici cesky zepta na moznost sklopeni sedadla, zbytek cesty si tak se sympataky Dadou a Fandou z Pribrami povidame a v Kuala Lumpur jsme co by dup 🙂