Hoi An – tohle mestecko ve strednim Vietnamu (historicky vyznamny obchodni pristav a od roku 1999 zapsane na seznam Svetoveho kulturniho dedictvi UNESCO) nam proste ucarovalo…
Ja vim, je turisticke, ale ta idilicka atmosfera ulicek plnych drevenych domku vyzdobenych satenovymi lampiony, malych obchudku a krejcovstvi, hospudek a breh reky Thu Bon s japonskym mostem posety lodkami a navecer svetelkujici plovoucimi lampiony musi uchvatit snad kazdeho.

Dva a pul dne zde jsme si skvele uzili.
Meli jsme super ubytko (trochu dal od reky, ale snidane v cene, obrovsky pokoj s drevenymi okenicemi a balkonem to vse vykompenzovali).
Na trznici jsme si moc pochutnali na mistnich specialitach:
– banh vac – white roses (mini knedlicky plnene masem)
– cao lau (zlute silne susene ryzove nudle s platky veproveho masa, bylinkami, krupavymi smazenymi ctverecky z nudloveho testa s vyvarem a chilli jamem)
– banh xeo (palacinky s krevetami balene se zeleninou a bylinkami do ryzoveho papiru nami objevene uz v Hue)
– wonton (smazene nudlove testo plnene veprovym se zeleninovou calamadou)
Pri prijezdu z Hue Hoivan passem jsme objevili predzahradku jednoho domu, kde grilovali plnene trojhranky z ryzoveho papiru a delali salat z ryzoveho papiru, kam jsme se vratili jeste pred odjezdem a s teenageri na miniplastovych bobicich si v mori pouzitych ubrousku posmakli (nevedli tady odpadkove kose a mistni „znale“ odhazovali ubrousky rovnou na zem).
Na kolech (pujcenych zdarma z guest house) jsme projezdili ulicky i v noci.
Vyzkouseli jsme chipsy s prichuti maslo a med.
Vyhaneli jesterku z pokoje.
Pobavili se nad originalitou mistnich krejcich, co prodavaji kopretinove obleky a vzpomneli si tak na typky z Top gearu.
Naucili se vyrabet satenovy lampion (a Pavla to tak chytlo, ze si dokonce domluvil prijimaci pohovor na dalsi rano :)). Nasmali se pri zkouseni tvorby lampionu z bambusove rohoze.

Fotogalerie