V 7.00 stepujeme na recepci Heng Heng guesthousu jeste v Kratie. V 7.20 nas vyzvedava dodavka s dvema malymi buddhistickymi mnichy, par dalsimi mistnimi a jednou turistkou, abychom objeli mestecko na mistni autobusove nadrazi, nikoho tam nepribrali, ale vratili se zpet pred nas guesthouse nalozit dve dalsi turistky ze sousedniho hotelu.

Kolem 10. prijizdime do Kampong Cham, vystoupime z vymrzle disco dodavky a v 35 stupnich jsme ve stinu zplaveni jen z toho, ze existujeme. Vydame se ale smerem k mistni rarite - bambusovemu mostu, ktery mistni postavi na obdobi sucha, pred destivym obdobim ho pak zas rozeberou a plavi se mezi dvema brehy na lodkach.
Kdyz cestou mijime tovarnu na led, chceme videt proces jeho vyroby z prvni ruky. Abyste rozumeli, lednicku nebo mrazak ma v Kambodze asi tolik lidi jako u nas napriklad venkovni bazen. Led se tu tedy vyrabi ve velkem a jednotlivci si pak kupuji tohle horke zbozi na kila.
V tovarne jsme za atrakci, ale nakonec i uspesni. Ujima se nas jeden zamestnanec, co vladne dobre anglictinou a vysvetluje cely proces chemickeho chlazeni. V kazdem pruvodci a vsichni lekari vam budou tvrdit, ze ledu a zmrzline byste se v JV Asii meli vyhnout jak cert krizi. Ono se to ale dobre posloucha a jeste hezceji radi ve 20 C. My muzeme naopak potvrdit, ze nam z zadneho napoje z ulice at uz ledove kavy anebo cukrove trtiny (zatim) nic nebylo.

U mostu nam hodna rodinka v dodavce s korbou kyve na prosbu o svezeni na ostrov, tak zazivame prvni lupani a vlneni tisice bambusovych kmenu pod "nohama".
Platime dva dolary za prejezd. Asi nas natahli, tolik nemuzou mistni platit...
Rano byly nase sandale krasne ciste, ted jsou uz zase uplne sede od prachu z cesty a my budeme za chvili vypadat podobne.

Dozvidame se, ze Bamboo hut, kde jsme si chteli pujcit kolo a nocovat v hamace, je zavrena. No nic, zmena planu. Hazime krosny do krovi s tim, ze obejdeme kousek ostrova a pak se vydame zpatky na pevninu hledat hostel.
Po par desitkach metru usuzujeme, ze pesi vylet nebude v tom horku a prachu nej napad a zkousime si od mistnich pujcit kola. Pantomima zafunguje a po chvili fasujeme zihadla s ufidlanou brzdou a osmici, ze by clovek silhal, ale jsme za tahle priblizovadla radi. Projizdime po prasnych cestach, vlevo policka cukrove trtiny, vpravo mangovy haj, proste parada. Potkavame zajimavy most, tak si jen tak odbocime 🙂 Po navsteve mistni skoly sbirame popadana pomela. Mistni asi vi, proc je tam nechavaji.

Zpatky pres most na "pevninu" stopne Pavla mistnaka s barelem vody na motorce. Byl moc hodny, chtel svezt i Pavla, asi si ale nevsiml, jakou obri krosnu ma Pavla na zadech.
Pavel se malo usmiva, tak mu nikdo nezastavuje 🙁 O to vic si ale uziva slapani pres bambusovy most, ktery hezky pruzi jakoby byl z gumy a verte nebo ne, kazdy na moste ma evidentne skvelou naladu a chce se o ni podelit.

Potkavame fajn Slovince, ktere jsme potkali uz dvakrat v Kratie.
Davame si tri piva s ledem se soursop limoskou v polivkarne bez polivky. Na hotelu slupkou z pomela cistime sandale. Pozdeji zjistujeme, ze sice nejsou diky tomuto postupu spinave, ale o to vic nam smrdi nohy.

Navsteva mestecka Kampong Cham byla kratka, ale o to zabavnejsi. Mile deti na ostruvku Koh Pen si s nami chteli stale placat dlani na znameni pratelstvi a radosti. Most z bambusu pripominajici spise hromadku sirek rozhodne doporucujeme navstivit kazdemu cestovateli v Kambodzi.