Před odletem jsme (jak to tak bývá) nestíhali a tak Vám teď zpětně přiblížíme poslední hektické chvíle v ČR a to, jak jsme se navzájem balili 🙂

Co byste si vzali, když byste věděli, že odjíždíte na nějakého třičtvrtě roku a svých pět švestek si musíte být schopni odnést na vlastním hrbu? S lodičkami, množstvím kosmetiky apod. se Pavla už dávno rozloučila, co ale sbalit do krosny, aby nám něco zásadního nechybělo a zároveň toho nebylo příliš? Ono se řekne „však si cokoli můžeme dokoupit“, ale shánějte něco zásadního v civilizaci jako je Nepál?

A tak jsme se balili natřikrát – věci sobě do odbaveného zavazadla, Pavlovi do odbaveného zavazadla, pohotovostní věci do příručního batůžku, kdyby se odbavená zavazadla ztratila nebo někde zatoulala.

Přidáváme takovou promo fotku. Jinak si ale představte obývák plný kupiček oblečení, dokladů, věcí, léků, repelentů apod.

Díky Pavlově mámě za trpělivost a Pavliným kolegům za švestkovou výbavu, určitě se bude hodit.

PS: Protože se do Dubaje podle oficiálních informací nesmí dovážet vepřové a my nechtěli riskovat chytnutí nějakých střevních potíží hned v prvních dnech, abychom docestovali až do Nepálu a ideálně až Pokhary, tak jsme se vybavili i tuňáky, českými sýry a pečivem. Bodlo, ale po pár dnech jsme je nemohli už ani vidět.

Vtipné je, že nakonec jsme do Dubaje propašovali i vepřový řízek, který jsme nestihli sníst v letadle, protože jsme nečekaně dostali na palubě malé jídlo a krabičku snacků.