Zdálo by se, že „mlčíme“, protože se balíme a jinak se nic moc neděje. Nebo že už jsme dokonce odcestovali. Opak je pravdou, semlelo se toho tolik, že se nestíháme orientovat ve vlastních myšlenkách, natož pak blogovat.

Poslední dny přinesly velké množství situací a to hlavně takových, na které se při sebevětší vůli nepřipravíte. Uvědomujeme si křehkost lidského života, váhu a rychlost času, přemýšlíme o smyslu života…

V 11. patře na naší nové přechodné adrese si už občas připadáme jak princezna uvězněná ve věži. A že nám tu občas už i šplouchá na maják.

Ale co, všechno zlé je k něčemu přece vždycky dobré. Stihli jsme poslední teplé dny babího léta, první padající listí, letošní burčák, narozeniny Pavla i našeho synovce Filípka, velkého předškoláka, Pavla stihla chytnout a vyléčit střevní chřipku.

Tot z poslednich dni vse – STOP – dobre zpravy dnes dosly – STOP – rano moudrejsi vecera proto dobrou noc – STOP