Na cestě jsme už přes osm měsíců, z nichž těch zajímavých dnů bylo minimálně 240.

Za tu dobu jsme navštívili místa o kterých se nám ani  nesnilo. V Nepálu jsme vylezli do čtyř tisíc, ve Vietnamu na motorce projeli Hai Van Pass, v Kambodži krmili slona, na Filipínách pozorovali západ slunce alias nejlepší a největší televizi světa s místní rybářskou rodinkou. Na Taiwanu jsme stanovali přímo u taioistických chrámů nebo na Borneu jsme šnorchlovali mezi pestrobarevnými rybkami.

Na letišti v Melbourne

Cesta nás baví i když ne vždy je to dovolená a nebudeme lhát, jsou i chvíle, kdy bychom se raději viděli doma. Po příletu z Tasmánie, která se nám neskutečně líbila, jsme se ocitli na letišti v Melbourne. Unavení, bez plánu co dál, v zemi která je nastavená na minimální mzdu 400 Kč za hodinu. Chtěli jsme si zalízt akorát do postele pod peřinu, otevřít knížku a nalít si do skleničky nějaký ten uvolňovák.
Problém byl, že jsme neměli ani jedno z toho.

Ale o tom je dlouhodobé cestování také, jedna mince o dvou stranách. Neuměli jsme si to dopředu představit. Z pohledu běžného života náš výlet může vypadat jako něco, co pro vás není.
Rozhodli jsme se proto spustit trochu jiný projekt, než jen naše povídání a fotky. Chtěli jsme vám přiblížit dobrodružství, která vás nevyhnutelně potkají, pokud se rozhodnete zalít semínko zvědavosti zvané cestování. Nicméně, představit jen náš způsob i pohled na objevování koutů planety patřící bez rozdílu nám všem by bylo velmi, velmi ploché.

Jak to vidí další cestovatelé

Brzy se těšte na rozhovory s podobnými blázny i šílenci, jako jsme my. Dali jsme pro vás dohromady rozrůstající se bandu „Expendables“, co se dlouhodobého cestování týče.
Na otázky o cestě si s námi povídali Portugalci, Brazilec i Češi a seznam ještě zdaleka není ukončen.
Usaďte se tak pohodlně (ať zrovna trůníte kdekoliv) a čtěte s námi.