Malajsijský ráj Langkawi, část první

Když jsme hledali letenky z Nepálu, jakousi náhodou Pavla našla, že za pouhých $40 na osobu navíc, se můžeme slušně vykoupat na ostově Langkawi. Ne že bychom o tomto letovisku cokoliv věděli. Rychlé hledání na českém googlu vyhodilo dost výsledků na beremese.cz a následně na emiminu, jak bydlenky cestovaly se svými novomanži na tomto bezvadňoučkým ostrůvku. Neboli nedozvěděli jsme se vůbec nic kromě toho, že v moři jsou medůzy. Ale za tu cenu a po Nepálu jsme si říkali, že pláž by se hodila.

Všichni nám pak říkali, jak je Langkawi turistické a celkově nezajímavé. Zpětně ale můžeme říct že toto souostroví má co nabídnout.

Velkým lákadlem, popisovaných snad každou stránkou o Langkawi je, že na celém ostrově nakupujete „duty free“. V muslimské Malajsii ceny alkoholu nejsou nejnižší, proto mnozí turisté na Langkawi letecky nebo i lodí zavítají. Vystřízlivění ale přichází rovnou trojnásobné:

  1. ne všechno a ne všude je bez daně
  2. nikde na ostrově se neprodává malá lahvička alkoholu. To nejmenší, co seženete je litr vodky
  3. ceny jsou minimálně stejně vysoké, jako na pevnině. Celou logikou duty free v tomto případě je podpora regionu, tudíž větší zisk si i s přirážkou schovávají do kapsy obchodníci

Odlétali jsme z vnitrostátního letiště v Kuala Lumpur zvaném neformálně „Subang“. Sranda nastala, když jsme s Pavlou zjistili, že jsme v letadle jediní běloši. Pavla se navíc těsně před nástupem dozvěděla, že poletí poprvé v životě turbovrtulovým letadlem a její nervozita by se dala vážit na kila. Sedačky 1A a 1B působily milným dojmem, že bílá tvář snad znamená něco víc.

Chvíli po startu, když se ztišily motory jsem se rozhodl Pavlu trochu poškádlit poznámkou: „je to nějaký tichý, zdá se mi, jestli mu ten levej motor nevynechává“. Vteřinu na to se i Pavla rozesmála, mezitím by se v ní člověk krve nedořezal.

Po přistání bereme zavazadla, ptáme se na pronajmutí auta a možnosti výletů. Protože nám přijdou ceny pemrštěné, rozhodujeme se vůz si nepůjčovat. Na motorku máme příliš zavazadel.

Taxíky tu mají fixní sazby, jasně je vždy napsáno kolik to z místa A do místa B stojí. Žádné smlouvání, žádné natahování, žádná konkurence. Za 22 malajsijských ringitů přijíždíme před Tstar cottage. Chatičky co na booking.com vypadaly tak dobře se bohužel vyprodaly než jsme si je stihli rezervovat. Skřížené prsty za zády, velký úsměv a stává se zázrak: máme kde bydlet. V 10 večer nám padá kámen ze srdce, ubytováváme se v hezké chatrči, která představuje vrchol minimalismu.  Vedle dvoulůžka zbývá asi 50 cm chodbička, za čelem postele se nachází malá předsíňka a prostorná koupelna, které chybí odtok, po sprše jednoduše voda proteče mezi oblázky tvořícími podlahu.

Další den ráno jdeme na pláž. Pocit zažíváme jak z návštěvy ráje, úsměv od ucha k uchu. Láká nás objet ostrov kolem do kola, podobně jako Island, Sardinii nebo Mallorku.

Taxíkem se proto přesouváme do Kuahu, hlavního města ostrova. Štěstí nám tentokrát ale nepřeje, vyhlídnutý hotel i přes svoji proklamovanou dostupnost pokojů na vícerých stránkách je plně obsazený. Rezervujeme si tak jiný a pěšky se s plnou bagáží trmácíme.

Když zjišťujeme, že náš pokoj nemá okno, podivně je nám nabídnuta dvojnásobně velká místnost, s celou prosklenou stěnou, ale za stejnou cenu. Abych se revanžoval, slibuji, že napíšu na booking dobrou recenzi. Po důkladnějším zhlédnutí pokoje ale prokážu manažerovi službu tím, že o tomto pokoji pomlčím. Cenná lekce: nikdy nic zbytečně neslibovat!

Zjištijeme, že ostrov je hrozně malý, pouhých 97 km kolem dokola! Za dvě hodiny jste zpátky na původním místě. Navíc ubytování na severu ostrova je nedostupně drahé. Měníme proto plány. Další den ráno si půjčujeme motorku. Poprvé v životě se chystáme sedět na dvou kolech s motorem mezi nimi! Paní v půjčovně to říct nesmíme, prokazuju se mezinárodním řidičákem všetně oprávnění na motorky. Jak se ale vyptáváme na úplně všechno, jímá podezření až se ani ona neudrží a zeptá se: „Už jsi to někdy řídil?“.

„Ne, ale štěstí přeje odvážným“ bleskne mi hlavou. Nakonec ale odpovídám: „jasněže, akorát už je to nějakou dobu, tak si to všechno nepamatuju.“ Rozjezd nenechává nikoho na pochybách, že v řízení tohoto stroje se budu muset ještě pocvičit.

Instrukce v půjčovně zněly jasně: vrátit motorku se stejnou hladinou paliva, před šestou hodinou večer a zákaz jet na nejvyšší horu Gunung Raya. Později se ukázalo, že splnit ani jedno z pravidel nebude jen tak.

Prohlížíme si vodopád Durian Perangin. Muslimské rodiny se koupou v tůňce pod vodopádem, s tím malým detailem, že ženy přibližně od dvanácti let výše se koupou ve veškerém oblečení. Výjimkou není ani vytažené mýdlo a komplet očista.

Kupujeme smažené krevety a sladké brambory od paní u silnice. Opalujeme se na úžasné písečně pláži s výhledem na další ostrůvky. Černá pláž popsaná ve všech průvodcích se ukazuje být zklamáním dne. Nejenže není skutečně černá, pouze pár pruhů šedého písku. Ale ta chudoba lidí, žijících na ní v chatrčích stlučených z nesourodého materiálu, který zdarma sehnali mj. při přílivu, nás děsí.

Zadávám nejvyšší bod ostrova Gunung Raya do GPS a zjišťujeme, že těsně ale přece bychom mohli stihnout i toto místo. V půjčovně motorek tuto cestu zakazují z důvodu bezpečnosti. Cesta je horší než jinde. Připadáme si na skok v Česku. Nás ale straší víc kontrolka paliva v červeném poli. Ani ne v půlce cesty nahorů nám motorka ukazuje, že když si teď odpočine, může si ještě i příslovečně přisadit: „ale já vám to celou dobu říkala, došlo vám palivo.“

Usmívá se na nás ale štěstí, vyvezli jsme se až k rozhledně. 10 malajských ringitů za vstup nám ukazuje celý ostrov jak na dlani.

  Dolů jedeme větší část cesty s vyplým motorem a nejbližší benzince žehnáme jak Arab oáze v poušti. Automat, říkali v půjčovně. Jedna rychlost říkáme my. Proto to tak žere. Benzín je zde naštěstí levný, přibližně 12 Kč za litr. Za minimální povolený odběr ve výši 3 ringity (přibližně 18Kč) máme víc jak polovinu nádrže.

Zastavujeme u cesty u stánku s neznámým ovocem připomínajícím obrovské okurky. Dozvídáme se, že se jedná o Jackfruit a usměvavá rodinka, „vykosťující“ tyto třicetikilové zvětšeniny granátových jablek nám nabízí zdarma k ochutnání něco, co vypadá asi jako meruňka vyrobená z vosku.

Kupujeme asi čtvrt kila, vracíme motorku a jdeme ještě prozkoumat Legend Park. Pohled na zapadající slunce nám vyráží dech. Pochutnáváme si na Jackfruitu a pak ještě sbíráme poslední síly na návštěvu největšího kýče ostrova – sochu orla o velikosti plachetnice.

V obchoďáku nakupujeme ve velkém, mj. slevněný litr vodky.

Langkawi fotogalerie

Malajsijský ráj Langkawi, část první naposledy upraveno: Březen 9th, 2016 by Pavel

Napsat komentář