Nepál – cestovatelské shrnutí

Náš pobyt od do: 21.10.-15.11.2015
Peníze: Nepálská rupie NPR, kurz přibližne NPR 100 = USD 1 = 25 Kč
Průměrná roční mzda v USD:

965 https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_minimum_wages_by_country (pro srovnání ČR 5.511 USD/rok)

Co se nám líbilo a doporučujeme vidět: Hory, treky, procházky, výhledy, modré nebe, Durbar Square v Bhaktapuru

Co se zde nakupuje za suvenýry: Padělané trekové vybavení (čtvrtina ceny originálu), šály z kašmíru nebo jačí vlny, nepálské čaje, laciné oblečení, náušnice a podobné tretky.

Lidé: Lidé jsou milí, usměvaví, houževnatí, a jako rodiny soběstační. Ví, že nikdo jim nic nedá zadarmo a co si neobstarají, mít nebudou. Turistika je nejperspektivnější způsob, jak si něco vydělat.
Ve srovnání s Nepálci naše výuka angličtiny dostává na frak. Ve většině případů Nepálci rozumí anglicky nebo do desíti metrů se zaručeně najde někdo, kdo vše přeloží. Pod 25 let mluví anglicky snad každý. Jejich angličtina je na výborné úrovni, dokonce děti pod deset let si s vámi budou povídat. Říká se, že Nepálci mají největší úsměv ze všech. Teda říká, Nepálci to o sobě říkají. Musí se jim nechat, že přes poměry ve kterých žijí a průšvihy, které je potkaly (nedávné zemětřesení, kompletní blokáda z Indie coby jediné země ze které mají 99% svých zásob ať už pohonných hmot, plynu nebo i léků) na jejich výrazu tváře nic z popsaného nepoznáte. Na stranu druhou, že by se na nás někdo jen tak bezdůvodně usmíval, to jsme myslím nezažili.

Viz také sekce Podfuky.

Populace pod hranicí chudoby: 25,2% http://data.worldbank.org/country/nepal

Ceny v lokální měně:
litr benzínu: 100 (v době blokády z Indie 500)
oběd: 80-250 *
šálek čaje: 25-45*
šálek kávy: 25-45*
ubytování: 400-1800**
* u jídla a pití samozřejmě záleží kde jíte. Nejezte na hlavní třídě, ale raději v boční uličce a zaplatíte třetinovou cenu. Tyto ceny uvádíme.
** záleží s čím se spokojíte. I v Thamelu ve středu Kathmandu se dá bydlet za 100Kč na noc pro dva. To jsme zkusili a vřele nedoporučujeme. Setkali jsme se s tím, že cena byla obvykle nižší pokud člověk přišel přímo namísto rezervace online, mj. díky smlouvání. Neměli jsme ale možnost přímo odzkoušet – buď jsme stejně už odcházeli anebo jsme s ubytováním byli spokojení a předplatili jsme si i na další noci. Tam jsme si o mírnou slevu řekli a dostali ji.

Mýty, pověry a realita:
V Nepálu na treku je lacino.

Nejedná se o mýtus, pouze se změnila doba. Před rokem se za ubytování ještě ani na ABC treku často neplatilo, ceny jídla byly poloviční, než když jsme přišli my. Celé vesnice najednou mají jednotná menu se stejnými cenami. Takový kartel na turisty. Nejdražší je trek Everest Base Camp. Druhý nejdražší potom námi absolvovaný ABC trek. Ubytování je otázkou cca 0-300 rupií za dva (0 pokud máte štěstí a usmlouváte, že zde budete i jíst), hlavní jídlo potom 250-600 podle volby a vzdálenosti od civilizace, snídaně okolo 200.
Z letiště po troše smlouvání vždy dojedete do hotelu taxíkem za 600
My měli smůlu, že cena paliva vzrostla o 500%! Navíc jsme přiletěli o půl jedenácté večer, kdy je taxa o 50% vyšší. Naši nabídku 600 taxíkáři ignorovali a neměli zájem o kšeft. Překvapivě ONI odešli od nás, ne naopak. Z 2000 jsme to stáhli na 1200 a byli jsme rádi, že jsme rádi.
Taxík je jediný způsob přepravy (z letiště)

Samozřejmě že existuje i veřejná přeprava pomocí autobusů. Cesta bude desetkrát delší, pojedete desetkrát méně komfortně, ale zaplatíte dvacetkrát méně. Navíc zážitku už se nezbavíte ani kdybyste chtěli. Využili jsme busu pro přepravu do Bhaktapuru, 25NPR na osobu jsme platili a 13 km jeli asi hodinu se zastávkami každých 300 metrů, protože jsme sháněli další lidi, co by chtěli jet v už po střechu naplněném autobuse. Cesta zpátky byla dokonce jen za 20NPR na osobu. Ta sleva asi proto, že jste fakticky vzato v busu nejeli. Místo se našlo jen na střeše.
Nepál je země třetího světa, se vším všady

Na 90% je toto pravda. Cesty jsou rozbité, sociální, zdravotní nebo snad zubařská péče je ponechána na nejbližší rodině a země podle některých žebříčků patří k jedné z 10 nezkorumpovanějších na světě (!). Nicméně každý tu má mobil, většinou smartphone ne starší 12 měsíců, wifi není problém sehnat a anglicky se domluvíte i s žebrákem.

Zajímavosti a podivnosti:
V Nepálu je špinavo. Neuměli jsme si to představit. Když jsem si myslel, že na Hlavasu v Brně po tom, co odjede rozjezd v sobotu o půl páté ráno je špinavo, pletl jsem se. Nepál je jiná liga. Na ulicích jsou odpadky, zbytky jídla (mj. z obětin), smog, toulaví psi často pokousaní, posvátné krávy které nikomu nechybí ani nepřebývají, zablešené opice, které jsou také posvátné, plastové lahve, noviny, kaluže, obaly všeho druhu, prach, špinavé řeky a ještě jednou smog a smrad. Přemýšleli jsme, čím to je a nabízíme následující vysvětlení: Nepálcům chybí koncept čistoty. Představte si, že byste nikdy neviděli jak má vypadat čistá ulice, jak funguje svoz odpadu, co to jsou odpadkové koše na veřejných místech atp. V tomhle žijou a jediné na co v době 21. století přišli jsou následující tři varianty: 1) většina odpadu se dá spálit anebo poslat dál po proudu. 2) Kde se nemůže dělat ohníček ani znečistit řeka, naháže se to na kupu hned vedle cesty (např. chráněná oblast Annapurna Sanctuary). 3) odpad, který nikomu nepatří uklidí a roztřídí v Kathmandu ty nejchudší děti. Opravdu, ráno je v Kathmandu ulice i zametená. Bez nadsázky.

Nepálská vlajka

Jako jediná na světě nemá pravoúhlý tvar. Na Durbar Square ať už v Patanu, Kathmandu nebo Bhaktapuru její neobvyklý tvar pochopíte, když se podíváte na kraje střech pagod.

Pagody

Údajně pagody vznikly v Nepálu a odsud se rozšířily dále do Číny, Japonska, Vietnamu atd. Tvar střech nepálských pagod je velmi jednoduchý, s konci směřujícími dolů. Ostatní pagody v Číně, Japonsku, Vietnamu mají rohy stříšek zahnuté nahoru.

Angličtina: Všude bez problémů

Podfuky, na co si dát pozor

Ani jednou jsme v Nepálu neměli pocit, že by nás Nepálci chtěli okrást. Tedy abych byl přesný: netřeli se o nás aby mi nám vytáhli z kapsy peníze/doklady/foťák apod ani na pokoji. Asi kvůli karmě. Ale když vás nějak přechytračí, že peníze jim dáte sami, to je pro ně OK. Inu pár našich vlastních zážitků a jak se vyhnout průšvihu:

Nechtění průvodci na turistických místech (Pasumpatinath, Monkey Temple, Bhaktapur Square) anebo i v celých oblasech (Thamel v Kathmandu) vám přispěchá na pomoc domorodec, protože ulice nejsou značené a vy dlouze koukáte do mapy. Rád vám poradí dobrou angličtinou kde jste, co je tu k vidění, že vás tam zavede, (že za to nic nechce), hodinku vás povodí a vysvětlí všelico o božstvech, společnosti i politice. Pak si řekne o peníze nebo jinou formu jako jídlo (v našem případě se jednalo o čtyři položky jídla, ale za celkových 60 USD!!! za hodinu „práce“) Obrana: buď ignorovat, nebo říct, že nechcete nebo se obrnit a na konci prostě nic nedat, ale to mi přijde ze strany cizince za hranou – přece jen úmyslně přijal službu (ač pochybnou). Setkali jsme se ale i s tím, že turisté si průvodce cíleně najímají. Namísto aby listovali v tištěných nebo elektronických průvodcích, za pár dolarů vám to lokál všechno řekne, ukáže přesně, kde to je a zavede, kam si řeknete. Často ty nejmenší detaily typu sošky, okna apod. prostě nenajdete ani když před tím budete stát. Pozor ale: nejdříve si vyzkoušejte jeho angličtinu, s otevřeným průvodcem si ověřte, že ví o čem mluví tím, že mu řeknete, že chcete slyšet, co ví o nejbližším chrámu který je okolo vás (kontrolujte letopočty, název chrámu, čím je význačný, atd.) vyjednejte si cenu ještě dopředu. Průvodce ji dodrží, může se měnit pouze z vaší strany a sice nahorů o dýško.

Taxíkáři, rikše

Jejich služeb dřív nebo později potřebovat budete nebo možná nebudete, ale hodně vám můžou ulehčit. Taxíky a (rikše už vůbec) nemají taxametr. Jezdí se podle fixní ceny, kterou když přijmete před nástupem, už ji změnit můžete leda o dýško. Litr benzínu normálně stojí okolo jednoho dolaru, v době naší návštěvy jedinou možností bylo jej nakupovat na černém trhu za pět dolarů litr. I tak ale cena ve dne na letiště se dala usmlouvat z 1500 rupií na 750 za dva lidi. Rikšu jsme nevyužili. I když jsme dvakrát chtěli, nikde jsme ji zrovna nemohli najít. Holt jsou jen v Thamelu a odtamtud vás dovezou kam si řeknete. Aspoň to teda budou tvrdit. Dokonce na cestu na letiště jsme se informovali a prý „žádnej problém“. Ale na to jsme nervy fakt neměli, tvrdil, že cesta trvá půl hodiny, což nám zabralo taxíkem. Paradoxně cena by byla stejná jako za taxík. Protože prý palivo je drahé, tak oni si taky nebudou utahovat opasky, tak pojedou jak předražené taxíky. Každopádně taky smlouvat.
Otravní prodejci

Všude kam vejdete do obchodu nebo jen půjdete po ulici uslyšíte následující větu: „Hello! Where are you from?“ Slušně odpovíte na pozdrav i s úsměvem a řeknete, že z ČR. To už vám budou nabízet všechno, co prodávají. Když chcete kupovat OK, smlouvejte. Když ne, nekupujte, poděkujte, odejděte.
Směnárny

Neměňte si na letišti! Oholí vás až na zádech!!! V příletové hale ještě víc, horší kurz nevymyslíte. Na cestu do Nepálu si vezměte cca 200USD, z čehož budete mít alespoň deset jednodolarovek a jednu desetidolarovku. Zaplatíte tak za taxík z letiště v kurzu 1:100 (namísto 1:101 nebo 1:99 v solidní směnárně, samozřejmě se mění, čert to jedno procento vem proti kurzu 1:90 na letišti). Dolary si vyměníte buď další den (zeptejte se na hotelu, jestli vám vymění) nebo na ulici. Lepší je ale vybírat peníze z bankomatu.

Bankomaty a jejich poplatky

Pozor většina bankomatů vám v posledním kroku výběru zahlásí, že výběr vás bude stát 400-500 rupií (cca 100Kč) bez ohledu na výši výběru. Na vlastní oči jsme viděli Australana, co si vybíral maximální limit bankomatu (u tohoto konkrétního kusu bylo nastaveno asi 1000Kč limit) na desetkrát a pokaždé zaplatil poplatek! Zbytečně ale. Stačilo zkusit jiný bankomat (třeba čtyři, pět různých bank) a tam by neplatil. Nám se osvědčily bankomaty Prabhu bank (tmavě červené), které poplatek nikdy neúčtovaly ani na MasterCard. Prabhu bank není jediným bankomatem bez poplatku. Jestli k výběru přibude poplatek nebo ne, se dozvíte ještě před samotným potvrzením výběru.
Na Visa kartu nám neúčtoval poplatek žádný bankomat. Směnný kurz byl ale horší, než přes Mastercard bez poplatku. Než jsme zjistili který bankomat je bez poplatku na MC, bylo stále výhodnější vybírat přes Visu.
Limit maximálního výběru se liší, obvykle mezi NPR 15.000 a 25.000.

Nepál – cestovatelské shrnutí naposledy upraveno: Březen 27th, 2016 by Pavel

Napsat komentář