Na cestě z Kathmandu do Pokhary jsme nechtěli zažít stejný stres, jako při cestě opačným směrem. Tehdy nám lístek společnost Hamrobus (s)prostě zrušila s odůvodněním, že pro nedostatek benzínu nejede. Oznámení přišlo pochybným emailem bez telefonického kontaktu pouhých 12h před odjezdem.
Dali jsme tak na doporučení našeho pana domácího a objednali si autobus přes něj, za 700 rupíí na osobu neboli necelých dvěstě korun. Název společnosti Swiss travel dával tušit jen to, že se pod Švýcarskem si představují maximální kvalitu a tak to budou cítit i ostatní. Cena ale byla solidní, reference jsme na internetu špatné žádné nenašli a v našich fotkách z odjezdu z Kathmandu jsme dokonce našli i pár fotek autobusu Swiss Travel a vypadal dobře.
Se slibovanou klimatizaci nepočítáme, od WiFi na palubě zdarma máme minimální očekávání. Oboje standardy na minimu se ukázaly být správná strategie.
Odjezd všech autobusů z Kathmandu do Pokhary i opačně probíhá vždy ze stejného místa a ve stejnou hodinu. Prodejci pečiva, nápojů i ovoce to moc dobře ví a hladovým turistům nabízejí velmi nevýhodně svoje produkty. Jednoho jsme ale usmlouvali, že jsme za plněné pečivo platili cenu nižší, než v kterékoliv pekárně. Čerstvé bylo, o tom žádná, dokonce ještě teplé. Bohužel chuťově propadák.
Náš autobus vyazil ze všech jako první. Nicméně „první vyhrání z kapsy vyhání“ tady platilo, stoprocentně. Předjelo nás postupně několik autobusů. Na první čurpauze jsme čekali déle než ostatní a do kopců jsme jeli krokem za řevu motoru, zatímco zbylé autobusy nás vesele předjížděly. A pak, pak v jednom rovném úseku jsme zastavili úplně. Co se děje nám neřekl nikdo, od jednoho Nepálského spolucestujícího se dozvídáme, že jsme píchli kolo. „To povídej veverkám“ říkám si pro sebe. Když nám to nejelo do kopce, defekt to nebude. Pak někdo vypustil, že se jedná o brzdy, což mělo alespoň tu výhodu, že si všichni cestující uvědomili, že je dobře, že jsme živi a zdrávi a stojíme stabilně na silnici. Po asi půl hodině se poprvé od prodejce lístků dozvídáme, že je potřeba mechanika a že pro něj už poslali.
Kolega z Izraele zachovává stoický klid. Říká, že pochopil nepálskou náturu mj. v tom, že když nám tady a teď řeknou, že na silnici musíme dva dny počkat, řekne jen „OK, rozumím“. Na rozdíl od nás zenový mistr.
Pár Rusů, co jedou v bačkorách (fakt nevím, proč se rozhodli jet v přezůvkách, které nosíte u babičky – takové ty plastově-plyšové bez paty, co se u Vietnamců prodávají pod sto korun a za půl roku se zaručeně rozpadnou), se přesouvá do jiného autobusu na stejné trase, který jim stopnul náš prodavač lístků. Říkají, že mají odlet za pár hodin z letiště, berou batohy na ramena a v těch trepkách cupitají po prašné silnici.
Ne že by mě bavilo trčet na krajnici cesty bez informací nebo vidiny, kdy se pohneme. Samozřejmě, že bych raději byl v jiném autobusu. Ale lhát se mi nechtělo a jestli být bez Rusů nebo s Rusama, raději budu bez nich. Co myslíte: oba Rusy jsme o dva dny později potkali v Kathmandu, tentokrát už v pohorkách. Asi se let posunul, jinak si neumím vysvětlit proč by říkali, že jim uletí let, a na rozdíl od ostatních cestujících nemohli trpělivě vyčkat.
Zatímco naše důvěra ve společnost Swiss travel je nalomená, ostatní cestující říkají, že společnost je to ta dobrá i spolehlivá a že ji v minulosti mnohokrát využili a vždy bez komplikací. Prý ta nejlepší společnost. Říkají, že jen moje a jejich smůla způsobila, že autobus nejede.
Za další půlhodiny přijíždí motorka se třemi lidmi na palubě. Prostřední z nich v ušmudlaném žlutém tričku drží v každé ruce sadu klíčů a bez váhání skáče pod autobus. Dvacet minut tam cosi šteluje. Světe div se. On to dokázal! Kluk ví, kam sáhnout. Už v osmnácti letech se pyšní čtyřmi roky zkušeností jako mechanik.
Cestou pak děláme ještě jednu neplánovanou zastávku, kdyz řidič chladí motor chrstnutím kýble vody na něj.
Úplnou třešničkou estrády spolehlivosti a kvality bylo vyhození kdesi v Kathmandu, s vágním mávnutím, kterým směrem je naše čtvrť. Protože jedním z hlavních bodů při výběru našeho hotelu byla blízkost a snadná navigace od zastávky, tento způsob rozloučení nás míchnul možná ještě víc, než hodina a půl stání na silnici.
Popravdě nevím, jestli jsme měli jen smůlu na konkrétní posádku a náhodnou poruchu busu nebo zanedbanou údržbu vozu. Nechci říkat, že Swiss Travel jsou hrozní a máte se jim vyhnout obloukem. Tohle prostě a jednoduše je Nepál a stejně jako mince má dvě strany i tato země s kulturním i přírodním bohatstvím má svoje specifika. Cestovkou naplánovaná dovolená perfektně a bez chybičky, má tu nevýhodu, že není zajímavá. Pokud se nesetkáte s negativními zážitky ani ty pozitivní vzpomínky tolik nevyniknou.
Takový je život a takové je i cestování.